Každému se alespoň jedenkrát v životě přihodila ta nitro drásající věc: dostal kopačky. Někdo smutní sám, druhý se svěří spřízněné duši. I já jsem nastavila několika svým kamarádkám propadlý hrudníček, aby ho mohly pokropit slzami lítosti a beznaděje.
"I zvířata mají právo na krásu!", hlásá stránka na Facebooku s názvem Zvířecí piercingy. Chápu, že majitelé psů, koček a jiných domácích mazlíčků chtějí, aby jejich chlupatý kamarád vypadal dobře, ovšem je vhodnou cestou piercing, případně tetování?
Ze všeho nejvíc miluji blbce, kteří mi zavolají s tím, že prý dělají nějakou anketu, díky které mohu vyhrát bůhvíco (lze dosadit jakoukoli hovadinu). Pokud mám čas, radostně přitakám a pasuji se dobrovolně do role naprostého debila.
Tak nám prý pan ministr Bárta z VV (Věci veřejné) chce zakázat telefonovat za volantem, přestože bude hovor probíhat přes handsfree. Vymyslel pěknou VV (rozuměj velkou volovinu)...
Strávila jsem bezesnou noc. Také byste nespali, kdybyste se dozvěděli, že se z vás před několika minutami stal majitel pěkně tučné částky. Chcete vědět, jak na to?
Letos se už léto nejspíš zachumlalo do peřin, a tak je nejvyšší čas poohlédnout se po dobré zimní bundě, popřípadě si sednout ke kamnům, a u šálku kávy či sklence dobrého vína vzpomínat na dny mnohem zářivější a veselejší. Mám dojem, že letní měsíce tentokrát utekly mnohem rychleji než v posledních letech, avšak hutných zážitků bylo víc.
Jela jsem před pár dny autem po Bubenském nábřeží. Přejela jsem koleje, které vedou ke stanici Vltavská. Vozovka má v tom místě dva jízdní pruhy pro jízdu rovně, na které navazuje třetí, kterým vozy sjíždějí z magistrály. O pár metrů dále pak můžete tímto pravým pruhem na magistrálu znovu vjet. Hodlala jsem jet rovně, proto jsem zůstala v prostředním pruhu.
Začátkem letošního roku jsem se potřebovala zbavit poněkud zestárlého přibližovadla. Přestože byl favorit v perfektním stavu (kromě motoru prošel během posledních tří let celý generálkou a všechny technické kontroly jsem absolvovala bez problémů naostro, tj. bez uplácení), bylo mi jasné, že se z mého plechového přítele stala díky desetitisícové ekologické dani neprodejná věc.
Před mnoha lety jsem pracovala v jedné menší firmě s Maruškou. Byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Brzy jsem nabyla dojmu, že ji nevyvede z míry ani ta největší katastrofa. S ničím si nedělala vrásky. Patřila totiž mezi "splachovací" typy.
Pracoval v jedné z laboratoří jistého výzkumného ústavu a byl v podstatě tuctovým vědcem. Takových byste našli v podobných zařízeních devět a půl z deseti. Vyznačoval se ale zvláštní úchylkou: usmyslel si, že se za každou cenu zapíše do dějin lidstva jako úspěšný vynálezce čehokoli.
Říká se, že zajet vozem k chodníku mezi dvě auta je pro většinu žen neřešitelný problém, protože prý nedokážou dobře odhadnout vzdálenost. Muži s parkováním (údajně) potíže nemají, anébrž touto nedostatečností nedisponují. Přináším důkaz, že to není pravda!
Kopírování a další šíření textů (zejména jejich zveřejňování na
jiných webech) je možné pouze s uvedením odkazu na stažený článek nebo na Yfčin hlodník.
Děkuji.