Jela jsem před pár dny autem po Bubenském nábřeží. Přejela jsem koleje, které vedou ke stanici Vltavská. Vozovka má v tom místě dva jízdní pruhy pro jízdu rovně, na které navazuje třetí, kterým vozy sjíždějí z magistrály. O pár metrů dále pak můžete tímto pravým pruhem na magistrálu znovu vjet. Hodlala jsem jet rovně, proto jsem zůstala v prostředním pruhu.
Začátkem letošního roku jsem se potřebovala zbavit poněkud zestárlého přibližovadla. Přestože byl favorit v perfektním stavu (kromě motoru prošel během posledních tří let celý generálkou a všechny technické kontroly jsem absolvovala bez problémů naostro, tj. bez uplácení), bylo mi jasné, že se z mého plechového přítele stala díky desetitisícové ekologické dani neprodejná věc.
Před mnoha lety jsem pracovala v jedné menší firmě s Maruškou. Byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Brzy jsem nabyla dojmu, že ji nevyvede z míry ani ta největší katastrofa. S ničím si nedělala vrásky. Patřila totiž mezi "splachovací" typy.
Pracoval v jedné z laboratoří jistého výzkumného ústavu a byl v podstatě tuctovým vědcem. Takových byste našli v podobných zařízeních devět a půl z deseti. Vyznačoval se ale zvláštní úchylkou: usmyslel si, že se za každou cenu zapíše do dějin lidstva jako úspěšný vynálezce čehokoli.
Říká se, že zajet vozem k chodníku mezi dvě auta je pro většinu žen neřešitelný problém, protože prý nedokážou dobře odhadnout vzdálenost. Muži s parkováním (údajně) potíže nemají, anébrž touto nedostatečností nedisponují. Přináším důkaz, že to není pravda!
Nerada se potuluji noční Prahou. Má sice osobité kouzlo, avšak na ženu číhá v temných zákoutích příliš mnoho nebezpečí. Pokud mi někdo šlohne kabelku, mávnu nad tím časem paží. Avšak sem tam se ze tmy vynoří i osoba mající podivné choutky...
V sobotu se na mě rozzlobila nejstarší samička dvounožce z mojí smečky. Položila si takovou malou krabičku, o níž mluví jako o mobilu nebo telefonu, na konferenční stolek v obýváku a odešla do kuchyně připravit něco k snědku.
Při svých kdysi poměrně častých pobytech na Bulovce jsem se setkávala s různými pacientkami. Občas se mezi nimi našel týpek, o němž by se slušilo napsat pár vět. Paní Jarmilka mi navždy utkvěla v paměti...
10.02.2009 Pohlaď křivky mého těla: v sexu jsem víc nežli skvělá!
Stalo se to před mnoha a mnoha lety. Vyrazila jsem tenkrát s malým kufříkem za štěstím na jih Evropy, neboť se tam občas potulovali opuštění milionáři. Doufala jsem, že nemravné očko jednoho z nich spočine na mém fyzičnu a já nebudu muset do konce života řešit finanční problémy.
Přiznám se, že i pro mne (ač jsem létomilec) má zima určité kouzlo. Pokud vypadnu z Prahy, třeba do Krušných hor, probudí se ve mně dokonce romantik...
Přežila jsem ve zdraví konec loňského roku, neutrpěla jsem žádnou újmu během prvního letošního měsíce, jediným mým problémem zůstává to, že nemám na Hlodník čas...
Kopírování a další šíření textů (zejména jejich zveřejňování na
jiných webech) je možné pouze s uvedením odkazu na stažený článek nebo na Yfčin hlodník.
Děkuji.
Ouplně na začátek
