Každému se alespoň jedenkrát v životě přihodila ta nitro drásající věc: dostal kopačky. Někdo smutní sám, druhý se svěří spřízněné duši. I já jsem nastavila několika svým kamarádkám propadlý hrudníček, aby ho mohly pokropit slzami lítosti a beznaděje.
Venku je sychravo, vítr vymetá i ty nejzapadlejší kouty a rtuť na teploměru pomalu začíná koketovat s bodem mrazu. Zůstaňte raději v objetí příjemně prohřátého pokoje, pohodlně se usaďte a přečtěte si pár hezkých básniček...
Pokud jste se někdy ocitli na delší dobu v lázních, zcela jistě jste si všimli zakuklených i nic neskrývajících nemravů, kteří přijíždějí na léčebné procedury s předsevzetím, že uloví nějaký vhodný objekt ženského pohlaví. Takový lov může někdy dopadnout zcela nečekaně ...
Léto je letos opravdu podivné. Tropické dny se střídají s téměř podzimním počasím. Včera, když jsme se vraceli lodí z Kralup, jsem si všimla, že se stromy podél Vltavy začínají oblékat do nažloutlých kabátů. Zdá se, že léto umírá a podzim tiše klepe na dveře...
V komentářích několik z vás silně zatoužilo po dalších hlodech mého chotě, tož přikládám jeho srdceryvnou básničku. Je určena pouze odolným a otrlým jedincům...
Před mnoha lety jsem v rámci předsvatebních příprav napsala několik básniček ve stylu šok-poezie, v nichž jsem se zabývala dobrodružstvím, do něhož jsem se chystala vrhnout. Svatební rekviem bylo součástí stejnojmenného "svatebního" samizdatu...
Básnička věnovaná Martě Kubišové za její téměř celoživotní boj ve prospěch týraných i netýraných zvířat. Doufám, že na mne nepodá trestní oznámení... ;o)
Uklízela jsem šuplíky a našla jsem ještě jednu značně mechem obrostlou básničku, již jsem napsala v době, kdy mi bylo šestnáct. Tehdy několik dní neustále pršelo a pršelo...
Jelikož je dnes Apríl, dovoluji si vám předložit ptákovinu na entou, kteroužto jsem před dávnými lety spáchala při hodině českého jazyka. Byli jsme tehdy paní profesorkou vyzváni, abychom napsali báseň volným veršem na libovolné téma. Anébrž profesorka věděla, že občas něco vytvořím, koncem hodiny mne vyvolala a požádala, abych přednesla své veledílo. Zarecitovala jsem čerstvě zrozenou krávovinku velmi procítěně, se značným důrazem na opakující se pasáže. Spolužáci byli nadšeni (Kosmickou ódu jsem musela posléze recitovat na četných pivních a vinných dýcháncích, kteréžto jsme pravidelně pořádali), paní profesorka třeští oči možná ještě dnes ...
Velkou část mé tvorby tvoří šok-poezie. Jsem ráda, že se psaní mírně šokujících úsměvných veršíků věnuje víc psavců. Jedním z úspěšných kolegů šok-poetistů je Liberečák Olda Kalenský.
Za dob minulého režimu se to různými schůzemi, jichž se musel pracující lid zúčastnit, jen hemžilo. Těch, kteří bedlivě poslouchali koktající řečníky, bylo pramálo. Většina schůzujících lehce dřímala (pokud nespala), nudila se, či vedla polohlasé debaty. Já jsem si na kus papíru psala potrhlé básničky...
Je tady roční období, které mi moc nesedí. Sluníčko odešlo hřát sousedy, přišly plískanice, déšť, zima. Není divu, že s nástupem podzimu přesedlám ze šok-poezie na trošku jinou parketu.
Kdysi dávno se do mé mamuši zaláskoval mírně přestárlý soused. Neustále u nás zvonil pod různými záminkami, na moji rodičku se zamilovaně díval a občas přinesl kytaru, aby zbožňované ženě zapěl milostnou píseň.
Snad každá děva touží jednou vklouznout pod čepec a stát se dobrou manželkou a láskyplnou matkou. Ovšem najít toho pravého není zrovna lehké. I já jsem tímto procesem prošla. Napsala jsem o tom kdysi dávno básničku, kterou jsem o něco později obdařila i melodií:
Tento alidrshaikrostich (rozuměj drsný aliterační akrostich ve tvaru haiku) jsem kdysi publikovala na Liteře. Pod mým dílkem je mnoho nadšených komentářů, avšak trčí tam i dvě odmítavé reakce, neboť prý jsou okamžiky v dějinách, z nichž si legraci nelze dělat. Ujišťuji vás, že jsem si z Mistra Jana z Husi švandu dělat nechtěla.
Je tady léto, konečně možná přijdou horké noci a s nimi (bohužel) i nebezpečí, které číhá na děvčata doslova za každým keřem. Milé dívky, dávejte si pozor, abyste nedopadly jako jistá slečna...
Když kdysi moje sestra (bylo to v době její puberty) lehce slintala u televizní obrazovky ve chvílích, kdy běžel seriál o Sandokanovi, napsala jsem procítěnou lyrickou šok-básničku. Jsem totiž o tři roky starší nežli ona, proto zůstaly moje city nezjitřeny. Trefila kopancem moji holeň a práskla rodičům, že jsem se spolužákem Boubínem (který na rozdíl od Sandokana s mými city cloumal) vykouřila v parku startku...
Když před čtyřmi roky zasáhly Moravu a část Čech povodně, popsala jsem prekérní situaci pro mne typickým způsobem. V té době jsem netušila, že o dva roky později vyžene Vltava z domova i mě. Byla to možná pomsta přírody za to, že jsem nebrala velkou vodu vážně...
Kopírování a další šíření textů (zejména jejich zveřejňování na
jiných webech) je možné pouze s uvedením odkazu na stažený článek nebo na Yfčin hlodník.
Děkuji.